Instalatéři Praha západ Rudná

Stručný historický přehled vyučovacích metod Během výchovně vzdělávacího procesu se v historii používala řada vyučovacích metod. Vyučovací metody procházejí dlouhým historickým vývojem. Měnily se v závislosti na společensko historických podmínkách vyučování, na charakteru školy jako instituce, která reprezentovala určitou historickou epochu, v závislosti na pojetí vyučovacího procesu v tom kterém období. Tisíciletý vývoj ukázal, které z nich nejsou vhodné, jsou neefektivní a je třeba je opustit. Metoda je slovo řeckého původu methodos, znamená cestu, postup, protože základy evropského výchovně vzdělávacího systému můžeme nalézt již v antice. Vyučovací metody Luka procházejí historickým vývojem a mění se v závislosti na společensko historických podmínkách a způsobu vyučovacího procesu. Klasifikací a tvorbou vyučovacích metod se v minulosti zabývalo mnoho filozofů, učitelů, vzdělanců. Ve starověku Démosthenes přišel s metodou Blatiny přednášky, Sokrates obohatil výměnu informací o metodu rozhovoru, která je stále základem heuristických postupů. Ve středověkém školství převažovaly metody slovní, paměťové a následné memorování církevních textů. Rozvíjela se i diskuze, kde z protikladů se vyvozovalo řešení. Rétorika, později psané a s rozvojem knihtisku i tištěné slovo se stalo hlavním prostředkem a nositelem vzdělání. V instalatéra Rudné století český pedagog Jan Amos Komenský vytvořil přirozenou metodu z poznávání a napodobování přírody. Jeho požadavek názornosti je v Rudné instalatérům

dnešní době stále aktuálnější. V století Herbart zdůraznil analýzu psychických procesů při osvojování učiva. Systém tzv. Herbartova Praha 17 trojúhelníku pedagog učivo žák se udržel prakticky do počátku století, kdy byl podroben kritice. Ve století reformní vlny zasáhly i pedagogiku. Nové historické, územní, sociální vztahy a jejich dopad na systém vzdělávání přinesl reformní postupy orientující se na rudňanská pražská plavání kojenců

Instalatéry Rudnou

činnost žáků. A to nejen intelektuální, ale i manuální. Všem nově vzniklým systémům bylo společné znovuobjevení dítěte. Škola musí všem žákům umožnit získávat nové zkušenosti, které jim umožní být sebevědomými, zodpovědnými a adaptabilními ve smyslu akceschopnosti v jejich budoucím životě Učení se stává smysluplným jen tehdy, jestliže aktivuje celého člověka. Dewey s principem demokracie a výchovy přinesl do školství problémové a projektové metody. Postupné řešení problému charakterizuje následujícími fázemi instalatéři Rudná problém, pocit obtíží a nutnost jejich vyřešení, vytýčení hranic problému, způsob řešení, hypotézy, v rámci diskuze přijmutí či Lužiny odmítnutí hypotéz. Klíčovými pojmy jsou zkušenost a experiment. Nedostatky jeho teorie jsou ale v přeceňování subjektivní praxe a individuální zkušenosti dítěte. Po druhé světové válce snaha o modernizaci obsahu vzdělávání a reforem kurikula poněkud potlačila zájem o vyučovací metody. V následujících letech však přetížení množstvím a abstraktním charakterem poznatků různé snahy inovačních instalatéři Rudná hnutí. To pokračuje i v posledních desetiletích, kdy se hledají různé tzv. alternativní metody. Metody, které mají umožnit aktivitu.